Palác zrozený napříč kulturami
V Monserrate každý oblouk, galerie i zahradní stezka odrážejí staletí cestování, vkusu, ambicí a pečlivé obnovy.
Obsah
Počátky, legendy a rané osídlení
Dávno předtím, než vznikl dnešní palác se svými divadelně působícími oblouky a bohatě vyřezávanými detaily, nesla oblast Monserrate auru ústraní a rozjímání. Stejně jako velká část Sintry leží i toto místo v mikroklimatu formovaném atlantskou vlhkostí a hustou vegetací, které podporovalo osídlení, pěstování i pozdější aristokratický zájem. Historické zmínky naznačují, že tyto kopce přitahovaly lidi nejen z praktických důvodů, ale i kvůli symbolickému odstupu od městského života – jako prostor, kde sama krajina podněcuje vnitřní klid a reflexi.
Postupem času se na toto území vrstvily příběhy, soukromá sídla i měnící se vlastnictví. Na počátku novověku už byla Sintra silně spojena se sezónním pobytem a volným časem elit, a Monserrate se do tohoto kulturního okruhu postupně začlenilo. Ještě před projektem paláce v 19. století bylo okolí vnímáno jako výjimečné: odlehlé, ale dostupné, dramatické, a přitom přívětivé, dokonale odpovídající romantické představě, že přírodu je třeba prožívat jako emoci stejně jako scenérii.
Sintra v romantické představivosti
Chceme-li porozumět Monserrate, je užitečné pochopit, co Sintra znamenala v 18. a 19. století. Spisovatelé, diplomaté i cestovatelé ji popisovali téměř myticky: jako chladný zelený svět lesů, ruin a vyvýšených vyhlídek v ostrém kontrastu s městskou energií Lisabonu. Tato pověst se šířila Evropou a Sintra se stala místem, kde bylo možné skrze architekturu a krajinářský design vyjádřit vkus, společenské postavení i uměleckou citlivost.
Romantismus upřednostňoval atmosféru, paměť a cit před přísným klasicistním řádem – a Sintra pro to nabízela ideální plátno. Paláce nebyly jen rezidence, ale i výpovědi o identitě, vzdělanosti, cestování a představivosti. V tomto prostředí se Monserrate stalo jednou z nejvýraznějších odpovědí na romantickou kulturu: mezinárodní vlivy zde byly spojeny do soudržného a hluboce osobitého celku, který dodnes překvapuje.
Francis Cook a projekt Monserrate
Osobností nejúžeji spojenou s určující etapou Monserrate je sir Francis Cook, britský obchodník, sběratel a mecenáš, jehož vize v 19. století panství zásadně proměnila. Pod jeho vedením se Monserrate stalo mnohem víc než jen rezidencí: vyrostlo v pečlivě kurátorované prostředí, kde se architektura, umění, zahradnictví i společenský život navzájem podporovaly.
Cookův projekt odrážel nejen bohatství, ale i intelektuální ambici. Investoval do kvality návrhu, dovozu rostlinných druhů i spolupráce se specialisty, kteří dokázali převést eklektické inspirace do trvanlivé stavby a soudržných zahrad. Výsledkem nebyla nahodilá koláž, ale disciplinovaná romantická kompozice. Návštěvníci tuto promyšlenost cítí dodnes: každá sekvence místností i každý zákrut cesty působí jako vědomě navržené odhalování kontrastů mezi uzavřeností a otevřeností, ornamentem a krajinou, intimitou a spektáklem.
Architektura: gotické, indické a maurské ozvěny
Architektura Monserrate bývá označována za eklektickou, ale toto slovo je pro skutečný účinek stavby příliš zjednodušující. Palác spojuje novogotickou citlivost, indoislámské motivy a geometrii inspirovanou maurskou tradicí způsobem, který vytváří rytmus místo zmatku. Hrotité tvary, arabeskové vzory, vrstvené oblouky a prosvětlené interiéry spolupracují s mimořádnou jemností a vytvářejí prostory, které působí slavnostně, aniž by byly těžkopádné.
Jedním z nejpamátnějších zážitků je procházet centrální galerií a navazujícími místnostmi, zatímco denní světlo mění charakter dekorativních ploch. Architektura jako by dýchala s počasím: v jasném ranním světle je křišťálově čistá, v typické sinterské mlze naopak měkčí a téměř filmová. Právě tato citlivost k atmosféře je jádrem identity Monserrate – palác se nejen pozoruje, ale i prožívá skrze světlo a pohyb, které aktivují jeho detaily.
Vznik globální botanické zahrady
Jestliže palác představuje dialog architektonických tradic, zahrady vyjadřují botanický rozhovor napříč kontinenty. Park Monserrate zahrnuje druhy a tematické zóny inspirované regiony jako Mexiko, Austrálie, Japonsko či subtropické atlantické krajiny. Stromové kapradiny, cykasy, palmy a kvetoucí keře jsou komponovány tak, aby nevznikl neutrální park, ale sled odlišných prostředí s vlastní texturou, barvou i vlhkostí.
Tato zahradnická ambice byla estetická i vědecká zároveň. Odrážela zájem 19. století o výměnu rostlin, aklimatizaci a krajinářský experiment. Dnes zůstávají zahrady jednou z největších předností Monserrate, protože nabízejí vrstevnatý zážitek: detailní botanické pozorování pro nadšence, uklidňující trasy pro běžné návštěvníky i neustále se proměňující fotografické scény utvářené roční dobou, počasím a denní hodinou.
Každodenní život na panství v 19. století
Vedle vizuální krásy bylo Monserrate fungujícím panstvím s rytmem práce, odpovědností a společenskou choreografií. Zahradníci pečovali o komplexní sbírky rostlin, personál udržoval interiéry a hostil návštěvy a celé sídlo fungovalo zároveň jako útočiště i jako scéna kulturního života. V tomto smyslu bylo Monserrate součástí širšího světa evropských panství, kde byly pohostinnost, kultivace krajiny a reprezentace úzce propojené.
Představit si každodennost tohoto místa pomáhá dnešním návštěvníkům číst areál hlouběji. Široké trávníky nebyly jen dekorací, ale i součástí pohybových tras a společenských rituálů. Servisní zóny podporovaly pohodlí elit, přitom zůstávaly diskrétně skryté. Elegance panství stála na nepřetržité práci, technické péči a plánování. Uvědomění si tohoto lidského úsilí přidává návštěvě další vrstvu: krása se promění v historii, kterou lze aktivně interpretovat, nejen obdivovat.
Umělci, cestovatelé a literární fascinace
Pověst Sintry přitahovala umělce i spisovatele a Monserrate se přirozeně stalo součástí této imaginativní geografie. Cestovatelé jej popisovali jako exotické, poetické a odlišné od známých severoevropských modelů. Malíře přitahovaly kontrasty: světlý kámen proti syté zeleni, formální ornament otevírající se do zdánlivě divokých stezek a okamžiky, kdy se architektura náhle vynoří z porostu jako scénické odhalení v divadle.
Tato tvůrčí fascinace formuje způsob, jakým lidé Monserrate prožívají i dnes. Návštěvníci často přijíždějí s fotoaparáty, ale odjíždějí se silnější vzpomínkou na atmosféru než na jednotlivé snímky. Místo vybízí k narativnímu vnímání: každá cesta naznačuje pokračování, každá vyhlídka rámuje novou kapitolu. Právě tak Monserrate zůstává věrné romantickým principům a podporuje osobní interpretaci namísto jediné pevně dané významové linie.
Úpadek, zanedbání a proměny vlastnictví
Stejně jako mnohé památkové areály neprošlo ani Monserrate přímou linií od vzniku k nepřetržité ochraně. Politické změny, ekonomické tlaky i proměny společenských priorit v průběhu času ovlivňovaly údržbu. Období omezeného využití a nedostatečných investic zanechala viditelné stopy na architektuře i krajině a připomněla, že kulturní dědictví může být křehké, i když působí monumentálně.
Tyto fáze úpadku jsou důležité, protože ukazují, proč obnova nikdy není jen kosmetická. Návrat Monserrate vyžadoval výzkum, technickou odbornost a dlouhodobé úsilí věnované statice, dekorativním detailům i botanické obnově. Díky této historii návštěvník nevnímá místo jako zmrazenou dokonalost, ale jako panství opakovaně zachráněné společným úsilím.
Obnova a konzervační úsilí
Moderní konzervace Monserrate zahrnovala citlivé zásahy v architektuře i krajině. Specialisté řešili kamenické prvky, dekorace, odvodnění i péči o výsadbu a hledali rovnováhu mezi historickou věrností a současnými požadavky bezpečnosti a environmentální odpovědnosti. Úspěšná obnova na místě, jako je Monserrate, je zároveň technická i interpretační: vyžaduje rozhodování o materiálech, metodách i historických referencích.
Výsledek je patrný v kvalitě dnešního návštěvnického zážitku: stabilní konstrukce, srozumitelný pohyb areálem a zahrady, které působí živě, aniž by ztratily historický charakter. Konzervace navíc pokračuje průběžně a právě tato kontinuita je znakem odpovědné správy dědictví. Každá zakoupená vstupenka a každá ohleduplná návštěva tak přímo či nepřímo přispívají k dlouhodobé budoucnosti tohoto mimořádného místa.
Monserrate v dnešním itineráři Sintry
V destinaci tak bohaté, jako je Sintra, záleží na skladbě programu. Monserrate často překvapí cestovatele, kteří zpočátku upřednostňují jen nejznámější památky, protože nabízí klidnější a pohlcující zážitek s menším tlakem na uspěchané přesuny z místnosti do místnosti. Výborně sedí návštěvníkům, kteří oceňují krajinu, architektonický detail a kontemplativní tempo více než husté davy.
Praktickou strategií je spojit Monserrate s jedním výrazným kopcovým areálem a mezi místy si nechat velkorysé časové rezervy. Sinterské silnice i fronty mohou být nepředvídatelné a přetížený denní plán snižuje celkový požitek. Když Monserrate dopřejete dost času, ideálně i s neplánovanou procházkou zahradami, získáte jeden z nejvyváženějších a nejvděčnějších památkových zážitků v regionu.
Krajina, klima a biodiverzita
Botanický charakter Monserrate silně souvisí s neobvyklým klimatem Sintry. Vlhký atlantský vzduch, výškové rozdíly a chráněná topografie vytvářejí podmínky, v nichž prospívají rozmanitá rostlinná společenstva. Toto ekologické zázemí umožnilo tvůrcům experimentovat s druhy, které by ve sušších vnitrozemských oblastech prosperovaly jen obtížně, a proměnilo panství v živou ukázku zahradnické adaptability.
Pro návštěvníky to znamená, že stejná trasa může měsíc od měsíce působit jinak. Sezónní květy, proměnlivá textura listů i světelné podmínky neustále mění atmosféru. Zahrady nejsou statickou kulisou, ale dynamickým systémem vyžadujícím průběžnou ekologickou péči. Vnímat Monserrate tímto pohledem prohlubuje úctu ke kráse i k odpovědnému správcovství.
Praktická etiketa návštěvy kulturní památky
Užívat si Monserrate zodpovědně je jednoduché, ale velmi důležité. Zůstávejte na vyznačených stezkách, nedotýkejte se křehkých dekorativních prvků a respektujte pokyny k fotografování či vstupu v citlivých zónách. I drobná rozhodnutí chrání povrchy, výsadbu i plynulost pohybu pro všechny, zejména ve dnech s vyšší návštěvností.
Pomáhá také plánovat návštěvu s přestávkami, dostatkem tekutin a ohledem na terén. Ohleduplné chování není jen o pravidlech, ale i o zachování atmosféry. Kouzlo Monserrate stojí na tiché observaci, prostoru pro zastavení a péči o společné dědictví. Když návštěvníci tento tón podpoří, zůstává místo vstřícné a inspirující pro každého.
Proč Monserrate zanechává trvalý dojem
Mnoho památek ohromuje měřítkem; Monserrate však v lidech často zůstává z jiného důvodu: díky soudržnosti prožitku. Architektura, zahradní kompozice, klima i zvukové prostředí se propojují do zkušenosti, která se rozvíjí postupně a doznívá ještě dlouho po odchodu. Nejen sbíráte výhledy, ale procházíte sledem nálad.
Na konci návštěvy si většina lidí neodváží jediný obraz jedné místnosti, ale vrstvenou paměť textur, světla a přechodů mezi kultivovanou elegancí a divočejší zelení. Právě tato emocionální kontinuita je podpisem Monserrate. Vysvětluje, proč se sem cestovatelé vracejí, proč si místní areálu cení a proč je tento kout Sintry stále oslavován jako jedna z nejpoetičtějších kulturních krajin Portugalska.
Obsah
Počátky, legendy a rané osídlení
Dávno předtím, než vznikl dnešní palác se svými divadelně působícími oblouky a bohatě vyřezávanými detaily, nesla oblast Monserrate auru ústraní a rozjímání. Stejně jako velká část Sintry leží i toto místo v mikroklimatu formovaném atlantskou vlhkostí a hustou vegetací, které podporovalo osídlení, pěstování i pozdější aristokratický zájem. Historické zmínky naznačují, že tyto kopce přitahovaly lidi nejen z praktických důvodů, ale i kvůli symbolickému odstupu od městského života – jako prostor, kde sama krajina podněcuje vnitřní klid a reflexi.
Postupem času se na toto území vrstvily příběhy, soukromá sídla i měnící se vlastnictví. Na počátku novověku už byla Sintra silně spojena se sezónním pobytem a volným časem elit, a Monserrate se do tohoto kulturního okruhu postupně začlenilo. Ještě před projektem paláce v 19. století bylo okolí vnímáno jako výjimečné: odlehlé, ale dostupné, dramatické, a přitom přívětivé, dokonale odpovídající romantické představě, že přírodu je třeba prožívat jako emoci stejně jako scenérii.
Sintra v romantické představivosti
Chceme-li porozumět Monserrate, je užitečné pochopit, co Sintra znamenala v 18. a 19. století. Spisovatelé, diplomaté i cestovatelé ji popisovali téměř myticky: jako chladný zelený svět lesů, ruin a vyvýšených vyhlídek v ostrém kontrastu s městskou energií Lisabonu. Tato pověst se šířila Evropou a Sintra se stala místem, kde bylo možné skrze architekturu a krajinářský design vyjádřit vkus, společenské postavení i uměleckou citlivost.
Romantismus upřednostňoval atmosféru, paměť a cit před přísným klasicistním řádem – a Sintra pro to nabízela ideální plátno. Paláce nebyly jen rezidence, ale i výpovědi o identitě, vzdělanosti, cestování a představivosti. V tomto prostředí se Monserrate stalo jednou z nejvýraznějších odpovědí na romantickou kulturu: mezinárodní vlivy zde byly spojeny do soudržného a hluboce osobitého celku, který dodnes překvapuje.
Francis Cook a projekt Monserrate
Osobností nejúžeji spojenou s určující etapou Monserrate je sir Francis Cook, britský obchodník, sběratel a mecenáš, jehož vize v 19. století panství zásadně proměnila. Pod jeho vedením se Monserrate stalo mnohem víc než jen rezidencí: vyrostlo v pečlivě kurátorované prostředí, kde se architektura, umění, zahradnictví i společenský život navzájem podporovaly.
Cookův projekt odrážel nejen bohatství, ale i intelektuální ambici. Investoval do kvality návrhu, dovozu rostlinných druhů i spolupráce se specialisty, kteří dokázali převést eklektické inspirace do trvanlivé stavby a soudržných zahrad. Výsledkem nebyla nahodilá koláž, ale disciplinovaná romantická kompozice. Návštěvníci tuto promyšlenost cítí dodnes: každá sekvence místností i každý zákrut cesty působí jako vědomě navržené odhalování kontrastů mezi uzavřeností a otevřeností, ornamentem a krajinou, intimitou a spektáklem.
Architektura: gotické, indické a maurské ozvěny
Architektura Monserrate bývá označována za eklektickou, ale toto slovo je pro skutečný účinek stavby příliš zjednodušující. Palác spojuje novogotickou citlivost, indoislámské motivy a geometrii inspirovanou maurskou tradicí způsobem, který vytváří rytmus místo zmatku. Hrotité tvary, arabeskové vzory, vrstvené oblouky a prosvětlené interiéry spolupracují s mimořádnou jemností a vytvářejí prostory, které působí slavnostně, aniž by byly těžkopádné.
Jedním z nejpamátnějších zážitků je procházet centrální galerií a navazujícími místnostmi, zatímco denní světlo mění charakter dekorativních ploch. Architektura jako by dýchala s počasím: v jasném ranním světle je křišťálově čistá, v typické sinterské mlze naopak měkčí a téměř filmová. Právě tato citlivost k atmosféře je jádrem identity Monserrate – palác se nejen pozoruje, ale i prožívá skrze světlo a pohyb, které aktivují jeho detaily.
Vznik globální botanické zahrady
Jestliže palác představuje dialog architektonických tradic, zahrady vyjadřují botanický rozhovor napříč kontinenty. Park Monserrate zahrnuje druhy a tematické zóny inspirované regiony jako Mexiko, Austrálie, Japonsko či subtropické atlantické krajiny. Stromové kapradiny, cykasy, palmy a kvetoucí keře jsou komponovány tak, aby nevznikl neutrální park, ale sled odlišných prostředí s vlastní texturou, barvou i vlhkostí.
Tato zahradnická ambice byla estetická i vědecká zároveň. Odrážela zájem 19. století o výměnu rostlin, aklimatizaci a krajinářský experiment. Dnes zůstávají zahrady jednou z největších předností Monserrate, protože nabízejí vrstevnatý zážitek: detailní botanické pozorování pro nadšence, uklidňující trasy pro běžné návštěvníky i neustále se proměňující fotografické scény utvářené roční dobou, počasím a denní hodinou.
Každodenní život na panství v 19. století
Vedle vizuální krásy bylo Monserrate fungujícím panstvím s rytmem práce, odpovědností a společenskou choreografií. Zahradníci pečovali o komplexní sbírky rostlin, personál udržoval interiéry a hostil návštěvy a celé sídlo fungovalo zároveň jako útočiště i jako scéna kulturního života. V tomto smyslu bylo Monserrate součástí širšího světa evropských panství, kde byly pohostinnost, kultivace krajiny a reprezentace úzce propojené.
Představit si každodennost tohoto místa pomáhá dnešním návštěvníkům číst areál hlouběji. Široké trávníky nebyly jen dekorací, ale i součástí pohybových tras a společenských rituálů. Servisní zóny podporovaly pohodlí elit, přitom zůstávaly diskrétně skryté. Elegance panství stála na nepřetržité práci, technické péči a plánování. Uvědomění si tohoto lidského úsilí přidává návštěvě další vrstvu: krása se promění v historii, kterou lze aktivně interpretovat, nejen obdivovat.
Umělci, cestovatelé a literární fascinace
Pověst Sintry přitahovala umělce i spisovatele a Monserrate se přirozeně stalo součástí této imaginativní geografie. Cestovatelé jej popisovali jako exotické, poetické a odlišné od známých severoevropských modelů. Malíře přitahovaly kontrasty: světlý kámen proti syté zeleni, formální ornament otevírající se do zdánlivě divokých stezek a okamžiky, kdy se architektura náhle vynoří z porostu jako scénické odhalení v divadle.
Tato tvůrčí fascinace formuje způsob, jakým lidé Monserrate prožívají i dnes. Návštěvníci často přijíždějí s fotoaparáty, ale odjíždějí se silnější vzpomínkou na atmosféru než na jednotlivé snímky. Místo vybízí k narativnímu vnímání: každá cesta naznačuje pokračování, každá vyhlídka rámuje novou kapitolu. Právě tak Monserrate zůstává věrné romantickým principům a podporuje osobní interpretaci namísto jediné pevně dané významové linie.
Úpadek, zanedbání a proměny vlastnictví
Stejně jako mnohé památkové areály neprošlo ani Monserrate přímou linií od vzniku k nepřetržité ochraně. Politické změny, ekonomické tlaky i proměny společenských priorit v průběhu času ovlivňovaly údržbu. Období omezeného využití a nedostatečných investic zanechala viditelné stopy na architektuře i krajině a připomněla, že kulturní dědictví může být křehké, i když působí monumentálně.
Tyto fáze úpadku jsou důležité, protože ukazují, proč obnova nikdy není jen kosmetická. Návrat Monserrate vyžadoval výzkum, technickou odbornost a dlouhodobé úsilí věnované statice, dekorativním detailům i botanické obnově. Díky této historii návštěvník nevnímá místo jako zmrazenou dokonalost, ale jako panství opakovaně zachráněné společným úsilím.
Obnova a konzervační úsilí
Moderní konzervace Monserrate zahrnovala citlivé zásahy v architektuře i krajině. Specialisté řešili kamenické prvky, dekorace, odvodnění i péči o výsadbu a hledali rovnováhu mezi historickou věrností a současnými požadavky bezpečnosti a environmentální odpovědnosti. Úspěšná obnova na místě, jako je Monserrate, je zároveň technická i interpretační: vyžaduje rozhodování o materiálech, metodách i historických referencích.
Výsledek je patrný v kvalitě dnešního návštěvnického zážitku: stabilní konstrukce, srozumitelný pohyb areálem a zahrady, které působí živě, aniž by ztratily historický charakter. Konzervace navíc pokračuje průběžně a právě tato kontinuita je znakem odpovědné správy dědictví. Každá zakoupená vstupenka a každá ohleduplná návštěva tak přímo či nepřímo přispívají k dlouhodobé budoucnosti tohoto mimořádného místa.
Monserrate v dnešním itineráři Sintry
V destinaci tak bohaté, jako je Sintra, záleží na skladbě programu. Monserrate často překvapí cestovatele, kteří zpočátku upřednostňují jen nejznámější památky, protože nabízí klidnější a pohlcující zážitek s menším tlakem na uspěchané přesuny z místnosti do místnosti. Výborně sedí návštěvníkům, kteří oceňují krajinu, architektonický detail a kontemplativní tempo více než husté davy.
Praktickou strategií je spojit Monserrate s jedním výrazným kopcovým areálem a mezi místy si nechat velkorysé časové rezervy. Sinterské silnice i fronty mohou být nepředvídatelné a přetížený denní plán snižuje celkový požitek. Když Monserrate dopřejete dost času, ideálně i s neplánovanou procházkou zahradami, získáte jeden z nejvyváženějších a nejvděčnějších památkových zážitků v regionu.
Krajina, klima a biodiverzita
Botanický charakter Monserrate silně souvisí s neobvyklým klimatem Sintry. Vlhký atlantský vzduch, výškové rozdíly a chráněná topografie vytvářejí podmínky, v nichž prospívají rozmanitá rostlinná společenstva. Toto ekologické zázemí umožnilo tvůrcům experimentovat s druhy, které by ve sušších vnitrozemských oblastech prosperovaly jen obtížně, a proměnilo panství v živou ukázku zahradnické adaptability.
Pro návštěvníky to znamená, že stejná trasa může měsíc od měsíce působit jinak. Sezónní květy, proměnlivá textura listů i světelné podmínky neustále mění atmosféru. Zahrady nejsou statickou kulisou, ale dynamickým systémem vyžadujícím průběžnou ekologickou péči. Vnímat Monserrate tímto pohledem prohlubuje úctu ke kráse i k odpovědnému správcovství.
Praktická etiketa návštěvy kulturní památky
Užívat si Monserrate zodpovědně je jednoduché, ale velmi důležité. Zůstávejte na vyznačených stezkách, nedotýkejte se křehkých dekorativních prvků a respektujte pokyny k fotografování či vstupu v citlivých zónách. I drobná rozhodnutí chrání povrchy, výsadbu i plynulost pohybu pro všechny, zejména ve dnech s vyšší návštěvností.
Pomáhá také plánovat návštěvu s přestávkami, dostatkem tekutin a ohledem na terén. Ohleduplné chování není jen o pravidlech, ale i o zachování atmosféry. Kouzlo Monserrate stojí na tiché observaci, prostoru pro zastavení a péči o společné dědictví. Když návštěvníci tento tón podpoří, zůstává místo vstřícné a inspirující pro každého.
Proč Monserrate zanechává trvalý dojem
Mnoho památek ohromuje měřítkem; Monserrate však v lidech často zůstává z jiného důvodu: díky soudržnosti prožitku. Architektura, zahradní kompozice, klima i zvukové prostředí se propojují do zkušenosti, která se rozvíjí postupně a doznívá ještě dlouho po odchodu. Nejen sbíráte výhledy, ale procházíte sledem nálad.
Na konci návštěvy si většina lidí neodváží jediný obraz jedné místnosti, ale vrstvenou paměť textur, světla a přechodů mezi kultivovanou elegancí a divočejší zelení. Právě tato emocionální kontinuita je podpisem Monserrate. Vysvětluje, proč se sem cestovatelé vracejí, proč si místní areálu cení a proč je tento kout Sintry stále oslavován jako jedna z nejpoetičtějších kulturních krajin Portugalska.